Hned po 7. ročníku, který okupoval Vebrovky předchozí týden, navázali 26. března svým týdenním pobytem deváťáci. Ti, kteří byli před dvěma lety okradeni o mezník v životě lidském, kterým lyžařský kurz bezesporu je, tou neviditelnou potvůrkou, která nám všem bránila v normálních aktivitách. Nejdřív to vypadalo, že poslední zbytky sněhu odjedou se sedmáky autobusem do Benešova, ale dlouhodobá přízeň našeho známého fousatého spojence opět zaúřadovala. Krakonoš našim nejmoudřejším přichystal stylové přivítání a pokryl Krkonoše ještě jednou v tomto jarním čase čerstvou bílou peřinou. Stejně jako se sedmáky jsme se bez otálení vrhnuli do bílého sportování, dokud počasí dovolí. Scénář byl podobný, někde jsme museli v závislosti na počasí malinko ubrat, ale nakonec jsme stihli všechno, co bylo naším cílem. A opět včetně naplánovaných závodů ve slalomu i v běhu na lyžích. Poslední ráno už se s námi loučil opravdu jen ten sníh nejstatečnější, přesto bylo možné na tvářích našich polodospělých pozorovat, že by klidně ještě zůstali. Podobné pocity míváme při odjezdu i někteří z nás dospělých, nicméně za dva letošní "starousedlíky" upřímně prohlašuji, že po čtrnácti dnech toho bylo přesně tak akorát. Tak zase na podzim, Vebrovky. A děkujeme.
Na závěr si dovolím osobní poznámku. Lyžáky organizuju už nějaký ten pátek, ale jsem rád, že se stále mohu učit. Přiznám se totiž na tomto místě k určitým obavám, které někde vzadu poňoukaly mou mysl. Moc rád konstatuji, že naši plus/mínus patnáctiletí frekventanti zapadli do mozaiky podařeného týdnu jako pověstný a nezbytný dílek. A za to, jak fungovali, jim vážně děkuju.
Nemohu nepoděkovat za spolupráci také těm, jejichž věk tu více nemíním rozpatlávat.
Kahy, Setnice, Zuzko, Ivet, Fíku a Matěji, díky!
A snad si to s námi užily i naše bývalé kolegyně Zdenička a Irenka jako čestní hosté a inspekce. K bílé stopě mají totiž po své kariéře věru co dodat, tak snad jsme něco neudělali blbě...
Za Jiráskovku Šéďa, t. č. náčelník
Výsledky klání o titul Horalka/Horal
